Velká proměnná

Ještě mi v uších zní tvoje slova,
ještě cítím tvůj smutek na svých rtech,
zmatení myšlenek mi v hlavě hlodá,
chtěl bych tě líbat a vískat ve vlasech.
Vím, že se to vůbec nedělá!
Vím, že ti plaším reje citů.
Však pro mne jsi výjimečná docela,
ve večernim šeru i ráno za úsvitu.
Snad až se příště uvidíme,
a položíš si ruce na má ramena,
do hloubi očí vzájemně se zahledíme
a uznáme - že život je velká proměnná!