Návštěvnice
Návštěvnice
když zvolna svíce rozsvítím,
ač zestárlý a v zapomnění...
náhle již sám se necítím
Před sebou postavu zřím ženy,
tvář půvabně jí kryje stín,
míhá se svíce na plameni
a ONA - voní kořením
Je touze mé to příslib daný
co právě se mi vyplnil,
či hvězda ze souhvězdí Panny
tisíce prolétla mil?
Proč tvářit se překvapeně
rozechvění skrývat mám,
o této chvíli snívám denně
co k loučení byl příkaz dán
Jen bezradnost mě zaskočila
stůl jak pro ni vyzdobím,
nechť ubrusem je mlha bílá,
naň kytku z veršů položím,
Již políbil jsem ruku jemnou,
(dotykem nezmizí snad)
že půvab mládí je tu se mnou
za to nemusím se kát
Jara vůní se plňte číše
to přípitek buď lásky pravý
I Múza do mé vnikla chýše?
Jen svědek vpravdě shovívavý
Komentáře (11)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
Ten večer nebyl promarněný,
když čtu si verše, tak to vím...
kořením city zavoněly
a přestaly být tajemstvím...
ani verše neosaměly
tam na ubruse mlhovým...
možná i melodie zněly
tím večerem... pohádkovým...
jen tiché stopy nasyceny
vůní zůstaly, kde je rým...
:o)
02.06.2007 10:45:00 | Cecilka
Odpovím Ti verši Jana Skácela
z básně "Kolik příležitostí má růže"
-----------------------------------
Dnes večer přišla ke mně na návštěvu růže.
Za dveřmi uslyšel jsem její dech
a vůně pramínkem, co teče vzhůru,
stoupala tiše po schodech,
pak přišla sama, nemusela klepat.
Noc byla bez měsíce, slepá,
však pro mne bílá růže zářila.
Dnes večer přišla ke mně na návštěvu růže.
Ve dvou jsme seděli
a ona orosená, čistou vodu pila,
má návštěvnice, skvělá růže bílá,
ve skleničce srdce mého.
30.05.2007 09:38:00 | Beáta
no, člověče, kam ty tu inspiraci chodíš nabírat?
nebo to byl překlad snad?
30.05.2007 09:30:00 | ni.va
Tak krásná slova.Jsi básník nad básníky. A ještě k tomu jí chystáš stůl.A číše plné vůně. Asi pro Múzu. Avšak co když přijde ta druhá?
29.05.2007 20:21:00 | s.e.n