Trápení

Žije se mnou nocí i dnem,
bděním i snem,
ten pocit, to trápení,
kdy štěstí se v popel promění.

Ze snu se budím,
nevím co vidím,
jen někdo s kapucí
tvář ke mně obrací.

On něco potichu říká
a kapuci si při tom svlíká.
Rozpoznávám jeho tvář,
kolem něho září jasná zář.
Já se najednou bojím,
a k Bohu se modlím.

A pak jen utíkám,
nevím proč ani kam,
utíkám tunelem,
musím tam, za světlem.

Světlo náhle zhasíná,
má naděje usíná
a cítím to trápení zas,
pro mě se teď zastavuje čas.

Nevěřím na lásku,
pro těch pár obrázků,
co znamenaly štěstí,
mě změnily se v listí.

V listí co usychá,
vzpomínku zanechá,
na šťastnou chvíli,
kdy měli jsme ještě síly...