Proměny výdechu

Modrými pomněnkami
vytečkuji cestu
pro kroky tvé
abych vůní jejich
zahltil mysl tvou
před tváří pomyslného Boha
zavrženého
nevírou našeho rozumu.

Dnes uvadnou kříže
na rozcestí pěšin
v němotě bezzubého stáří
a slzy tvé
mi vypálí do kůže vrásčité
vykřičník
který se vzápětí zkroutí
v otazník
jenž se občas objeví
v očích vyhaslých.

Strach ze strachu tvého
již započal
rytmem pravidelným
vytesávat obelisk
zatím bez data konečného.