Smuteční obřad

A tak jsem zase vytáhla
vzpomínku tisíckrát přehranou,
abych cítila smutek
nad bitvou prohranou.

Zvláštní - už nepláču,
jen tu mám smuteční obřad,
za chlapa, co neumřel
žije ve mně pořád.

Vzala jsem bílou obálku
a dala tam vše hmotné
ne, já fakt nepláču,
i když je to smutné.

Tak už jsem rezignovala,
lidé prostě někdy odchází,
ne, já plakat nebudu,
vždyť on mi vůbec neschází.

Byl tu přesně tak dlouho,
jak dlouho být měl,
proč bych měla plakat,
osud to tak chtěl.

Ne já vůbec nepláču,
v očích nemám slzy,
ale na smuteční obřad
je asi příliš brzy…