Píseň poražených

Víš, to se stává
jen nebuď skleslá
nejsi ta pravá
zdánlivě jsi to snesla.

Ale vím to i já
co srdce skrývá
jen bolest bodavá
tě v moci mívá!

Můžeš se rozběhnout
a můžeš řvát
nebo jen pokleknout
a brčet proč tě nemá rád,
ale ničeho tím nedosáhneš
jen většího zmatku v duši
bude lépe, když hlavu zvedneš
a zahodíš co tě kruší..

Věř je nás víc
těch co se trápí
tak marně chtíc
ať se nám vrátí
to co vydali
jsme dávno pro druhé
ale je to pryč
v dálce duhové...

Jen nesmíš zoufat,
přestaň se bát!
Když budeš doufat
Slunce bude zase hřát
a jednou prosvítí
pokoj pro padlé
jednou rozproudí
srdce prochladlé!

Pak stačí se zvednout
a čelit osudu
otevřít oči
bez výčitek bez studu
a s hlavou vztyčenou
jit cestou kamennou
a osudu se můžeš smát
protože svět má tě rád!