Pírko Lásky

Oblohou se snáší bílé pírko,
co tiše usedá na jezírko,
Je to posel smutných andělských tváří,
které slzami do tmavé noci září.

Všimne si někdo pírka nebohého?
vždyť pro jeho záchranu stačí jenom chvilka!
neviděno,neslyšeno však mizí kdesi v dáli,
kde každé slovo hluboce pálí.

Přichází bouře a pírko se ztrácí,
smutek a bolest rychle se vrací.
Láska mizí ze srdce lidí,
všude jejich bolest andělé vidí.

Proto hořce a hluboce pláči,
vždyť nad osudem lidí se tmavě mračí.
příjmout lásku za společnici svou,bylo by jednou jejich ZÁCHRANOU...