Já vím

Já vím,
proč ve tváři máš
tak málo dolíčků
a v očích
proud malých oslíků,
kteří klopýtají
i v sluchu tvém
do nebe
kopat beránky,
až slížou jim
čepičky
bílé pěny.

Zítra si opět
přijdeš pro účet
podtržený
pavím perem
a položíš
mrtvé beránky
se splihlou vlnou
ke svému svědomí,
které zaženeš
novým proudem
malých oslíků.

Za měsíc
za rok
možná snad
 otevřeš oči 
v procitnutí náhlém
a budeš plakat
nad pomníčky z vlny,
které ležet budou
před tebou
v kudrnatém řádku
bez úsměvu
pokryty
solí slz.

Jsi zlá,
neboť stále spíš.
Neboj se probuzení!