Pomsta

Zklamal jsi mě
věřila jsem ti
doufala jsem
byla tak štastná
ve tvé náruči
aniž bych tušila
že v ní i jiná přebývá

byla jsem tak štastná
kdyžs mě pohladil
aniž bych tušila
žes mě rád zradil
podvedl
jak kdybys rozkuchal mou duši
jak kdybys sebral mi část mého já
tak ptám se tu pořád dokola
proč
proč jsi tak krutý
pročs tak odporný?
já jsem ještě doufala
že mě miluješ
až pozdě došlo mi
že to jí srdce věnuješ

ano, byla jsem slepá
slepá víc jak slepec
slepá a hloupá
stejně jak ten hlupák největší
a ted jsem sama
sama a zrazená
to tu mám být dál
navždy odhozená?

mám snad pomstít se?
tvé srdce probodnout?
snad to ve mě zanechá uklidnění
nebo snad velké odpuštění?
pochybuji
já přece neodpoštím snadno
pochybuji
tu vraždu však vykonám snadno