Bojím se...

Strach je teď můj doprovod,
den za dnem , jak o závod,
míjejí se v rychlém sledu,
ani postihnout to nedovedu.

Beze studu jsi nahý stál,
s blaženým mručením užíval,
jak do kůže buší proudy vody,
mně se v té chvíli podlamovaly nohy.

Ze sebe jsem tě chtěla vykopat,
tys naopak do mne více vpad!
Tak poraď, jen poraď co dál s tím,
jen kvůli tobě já svůj rozum ztrácím.

Bojím se svých rozhodnutí,
řešila bych s velkou chutí,
ty trable svého života.
A co když ta cesta bude zlá?

Moc se bojím, když tě ztrácím,
bojím se i, že se vrátím...
Tohle řešit je nad mé síly,
kéž by to rozhodl někdo jiný...

Vážně se ti musím vyhýbat,
už moc dlouho neřekls" Mám tě rád".
Stále na mne působíš jak droga,
ani nevím zda jsme na tom stejně oba.

V té vzduchoprázdné bublině,
snad zbývá jen jediné,
nechat to všechno takhle být,
najít si jen svůj vlastní klid.