Konec mému trápení

Konec mému trápení

Proč muselo se to všechno stát?
Proč je na mně zklamání tolik znát?
Přesnou odpověď znáš jen Ty & já.
Jak jsi mi mohl způsobit takovou bolest?
Proč jsi pohřbil mé štěstí a vzal mi mou víru?
Můj život je teď jako pustý les.
Nikomu nevěřím, nediv se, vždyť nemám sílu!
Cítím strašnou ztrátu, beznaděj, ale přitom nenávist!
Škoda jen, že nebudeš již nikdy tyto řádky číst.
Vložila jsem do Tebe snad všechno, co jsem mohla,
avšak Tys mě podvedl!
To ona, ona Tě tehdy svedla!
Já jsem tu noc spala a sen o Tobě
nechávala jsem si zdát.
Co mi teď zbývá jiného,
než se Tě, Ty nevěrníku, navždy vzdát?!
Noc co noc, honí se mi hlavou myšlenky,
které mé oči nenechají suché.
A mé uši?
Zřejmě navždy budou radši hluché.
Víš Ty proč?
Bojí se, že uslyší znovu stejně krásná slova,
jaká jsi mi říkával.
Bojí se bolesti, kterou pocítily tu hroznou noc.
Noc plnou smutku…
Proč mi aspoň měsíc neposvítil na pomoc?
Ne, už nebudu o Tobě dál psát,
půjdu nejspíš spát.
O jiném nechám si zdát…