Čas

Je čas přihlásit se o slovo,
utrhnout odvahu
a zahodit malichernost.

Je čas říci jasná slova,
o lásce dvou a o tom,
proč se má začínat zas a znova.

Je čas utrhnout bílou kopretinu
a přivonět ke květu jejímu,
je čas zase motat věnce z pampelišek,
je čas napsat pár veršů
a přečíst pár moudrých knížek.

Je čas neutíkat a obrátit se všemu čelem,
neztratit naději,
neztatit naději,
že potkám tě zase s Tvým nádherným úsměvem.

Je čas říct pravdu,
najít lék na bolest
co přichází k večeru,
na myšlenky utopené v alkoholu.

Je čas říct, že jsi tu,
je čas říct, že Tě miluju.

Ah, láska, okřídlená slova věčného neduhu,
bolesti, slasti všeho druhu,
zklamání za hranicí rozumu.

Je čas, přivoň si,
hřích ztráty vyměnit za duhu,
za modré nebe bez pudů,
za křik ptáků,
za svobodu bez druhů.

Malované slunce v lákavé ranní rose,
malované mraky plné deště,
blesk, co projel krajinou,
oh, jak řeže.

Stříbrný podnos smutného rána,
nasávám vůni hloubky a citu jara,
spěchám abych žil a žiju,
jen dokud nepadne poslední rána,
jen dokud se nedočkám
a neutopím se v žalu."