Stesk

Je tomu již spoustu dní,
kdy naposled si ho objala,
neměl ani potuchy, že je to ten poslední.
Už chystal se Ti to říci,
však ty si ho předběhla,
s růží v srdci položenou na Tvé líci,
už nic si slyšet nechtěla.
Jen tak si to vzdala,
bez boje, bez vysvětlení,
vše co měl v minutě si vzala,
bez soudu, bez obhájení.
Věř však tomu, že nebyla to láska, co té noci umřelo,
možná si to ani nechtěla,
jen jeho důvěra, je vše co to pohřbilo.
S nadějí v srdci teď píše tyto řádky,
při každé vzpomínce,
skládá slova a asi ještě věří na pohádky.