Anotace: Láska vždy vychází z nás samých a měli bychom ji sami sobě také umět vracet
.
pocity přibitý hřebíky pochybností
na agitační nástěnce lásky,
svítící bludičky nad močálem smyslů
nenasycených ….
Kroky se propadají na vřesovišti
bonusů do ráje
po špičkách bláznovských střevíců
skvrny rezavých louží
za sebe házím hrst vzpomínek
bez ohlédnutí
být jako jeden z vás
nikdo mě nedonutí …
*
02.10.2008 01:37:00 | HarryHH
Láska jse tak hřejivá,
tak mazlivá,
že nutí nás svlékat se
třeba i z kůže.
Přeji si aby žádný
z mrazíků budoucích
nedonutil Tě opět se
zpět do kůže obléknout.
Nazí jsme se narodili,
tak proč tak nezůstat
...?
02.07.2007 15:44:00 | vapiti
Nahota..si odvážna..nie je to ľahké, tak nech ti nie je nikdy zima, nech nepocítiš zas potrebu sa "obliect" ..do niečoho, čo možno nakoniec viac chladí než hreje... neviem, či je tento komentík úplne "k veci", ale toto ma pri čítaní tejto krásnej básnenky napadalo!
11.06.2007 09:18:00 | gallatea
Portobellinko - já jsem si říkala, že už jsi dlouho nepsala svůj příběh - a Ty sis ho mezitím žila..:-)) Jen tak mmch - to je tak nádherná báseň, že ani nevíš!
07.06.2007 15:28:00 | Rádoby zoufalá