Víla...
Víla...
Lampičku zhasíná,
s úsměvem na tváři,
pomalu usíná,
na měkkém polštáři.
Tak něžná tak křehká,
snění se oddává,
hned křídla má lehká,
k hvězdám se vydává.
s úsměvem na tváři,
pomalu usíná,
na měkkém polštáři.
Tak něžná tak křehká,
snění se oddává,
hned křídla má lehká,
k hvězdám se vydává.
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.