Medvídkovi

Zdál se mi dnešní noci sen,
povídal mi, že už nepřijde den.
Zpíval mi o kráse a lítosti,
že není pomoci tvé lidské bytosti.

Jsem nemocná tvou tváří,
cítím, jak slunce na nebi září,
toužím po tvém dotyku něžném,
po polibku a dni s tebou běžném.

Jen chvíli vedle tebe být,
jen chvíli vedle tebe žít,
milovat se s tebou ve dne i v noci,
a tvému srdci kdykoliv pomoci.

Nechci být sobecká, nechci být zlá,
nechci být růžová princezna tvá.
Nechci tě obírat o každý den,
nechci ti ubírat tvůj vysněný sen.

Jen mi dovol mít tě ráda,
neužívat slov jasně a paráda,
nechci ti svou láskou ublížit,
chci se jen tvému srdci přiblížit.

Svazovat srdce tvé nechci a nebudu,
doprovázet tě kyž nechceš, nepůjdu,
budu jen tiše o tobě snít,
o tom jak krásné je společně žít.