Vzpomínky (bolí?)

Přikryta tmou tiše spí,
v tichu jak černá dáma,
to jsou ti láskou prokletí!
A nakonec je stejně sama.

Teď jen může vzpomínat,
to co bylo proklínat! (ne vše)
Trvalo to krátce a přesto dýl
Stalo se tolik, jen žádný cíl (nebyl)

Teď tiskne se v koutě,
samotě se brání,
ale je pozdě!..
Nikdo ji nezachrání. (bohužel)
Sama si za to může,
měla být chytřejší,
láska je jako růže,
někdy s trny,
jindy krásnější (záleží na šikovnosti)

Teď hlavu má ve své dlani,
když ve tmě klečí
už jí nikdo nezachrání!
….brečí…. (již pozdě)