Kdysi dávno

Když osudem proplouváš a nevíš kudy dál,
projdi celou místnost od pokoje až po sál.
Když najdeš cestu,uteč hned,
nenechávej to na dýl,pak by se mohlo stát,že svět ti zavře své brány a nebudeš moct jít dál na svou cestu,
pak vyjde ti vstříc do života někdo tvých snů,
prožiješ s ním pr krásných nocí i dnů.
Pak probudíš se a on tam není,
poohlédneš se po ostrově
a zjistíš,že po pláži s jinou ruku v ruce běží.
Zklamaná odcházíš,
nevíš kam,na cestu nevidíš,
utíkáš pryčkde nikdo tě nikdy nenajde,
říkáš si,proč nemiloval tě jako ty jsi milovala jeho,
Mozek ti radí: Zapomeň na něho.¨
Srdce ti říká: Miluješ ho a tak to budenavždy,nic s tím nenaděláš.
Nesneseš ho vidět s jinou,
vezmeš tedy meč,zavřeš oči a bodneš se do srdce.
Nezapomněla jsi vyrítjeho a svoje iniciály do zablácené podlahy.
Ležíš tam stále a čekáš,že za tebou přijde,on však nic...