První láska!

Už je to rok,
ale jako včera mi to připadá.
Bolí to, bohužel to není zahojená rána.
Je to čerstvý, bolestivý.
Byli jsme jako jedno tělo,jedna duše.
Jako dvě křídla na šťastné mouše.
Jako dokonalý pár, kterému nic nechybí.
Tak proč,proč to nevydrželo?
Ani nevíš,jak moc to bolí,
když po nocích vzpomínám,
jak sladce jsi líbal,
jak jsi mě hladíval
a při tom se na mě díval.
Jak lásko si mi říkával,
za mnou jsi chodíval.
Byl tu semnou ve dne i v noci.
Ve štěstí i smutku,
v nemoci i ve zdraví.
Když poprvé vyznal si mi lásku,
políbil mě a já nestačila vydat ani hlásku.
Jen slzy se mi kutálely po tvářích.
a zahlédla jsem je i v těch Tvých očích.
Byl si pro mne dokonalý, jediný.
Nikoho jiného jsem neviděla než Tebe.
Uff, pořád mě ta vzpomínka zebe.
Milovala jsem Tě, jak nejvíc jsem mohla.
Ale ani má láska s Tebou už nepohla.
Jedno „NE“ a konec všeho krásného.
Konec první,nejlepší lásky.
Vím,že mi musely přibýt vrásky
když spoustu dní jsem proplakala.
Bylo to hrozné, je to hrozné.
Nikdy jsem Tě nepřestala milovat.
Dvě slova „Miluji Tě“,
je to vážně prosté.