Rozloučení

Stalo se to nedávno,
má láska odešla na břeh světa onoho.
Teď jsem na louce ležela,
tiše láskyplně plakala.
Slunce mi svítí do oblyčeje,
ja kašlu na obyčeje.
Nemám důvod slavit svátky,
pod mým smutkem vadnou kytky.
Stále pláči,
mé oči se smáčí.
Když najednou zaslechnu:
"Kristý,moje lásko,
ty věčná krásko!"
Já se v tu ránu zvedám,
a tebe lásko hledám!
Jsi na konci té louky,
mě dělí nekonečné kroky.
Rozběhnu se ti naproti,
a ty běžíš mi vstčíc.
Polibek dám ti,
a na památku do ruky vložím ti střevíc.
Ještě jedno políbení,
je to naše rozloučení.
Oči pak otvírám,
a teď tě hledám.
Přede mnou zarostlá louka,
a já ta hloupá holka,
stojím tu na konci
ruku nataženou se střevíci.
Byl to jen sen,
ale jak skutečný?
Je bílí den,
a ty jsi ten dotyčný!
Co mě tu zanechal,
do blázince hnal.
Aspoň to rozloučení,
kdyby mělo pokračování!
Takhle to musím zvladnout sama,
bez Tebe lásko na vždy opuštěna.