Návrat?!

Sedím tu v parku a skládám,
do svých veršů celé srdce dávám.
Při pohledu na holuby, koukám jak jsou volní,
kdežto já chci praví opak, být v tvém objetí.

Vůně přírody na mě doléhá,
a poto to na mé city vliv má.
Slyším zvuky ptáků, aut a lidí,
avšak vím, že mi tady někdo chybí.

Chyb jsem stropil nesčetně,
však snažím se je napravit - čestně!
Stromy tady přede mnou stojí,
mlčí a mlčí, ale ublížit neumějí.

Prosím, vrať mi pocit štastného života,
jen už nechci říkat já, ale my oba!