Tyran

Vždy jsi říkal, jak moc mě máš rád
Nyní vím, žes chtěl si jen hrát.
Slepě jsem věřila slovům
„Nemohu být bez tebe!“
Pozdě došlo mi
Že zacláníš mi výhled na nebe

Netušila jsem
Jak dokážeš být brutální
Jak jednou skončí naše hádání
Však Ty sis usmyslel
Narychlo opět něco vymyslel
A kvůli odlišného názoru
(netušíc) jsem zvedla závoru
Jež vztek Tvůj uklidňovala
Proboha, do koho jsem se to zamilovala???
Ten člověk neví! Necítí!

(Tyran se z něj vyklubal
Mým obranám se vysmíval)
Snažila jsem se bránit tvým posměškům
A tvé řečičky nevnímat
Ty jsi však dál vše dělal naopak
Z ničeho nic přijít a objímat
„Lásko, promiň, nechci ti ublížit“
„Opovaž se ke mně jen přiblížit!
Běž pryč a už se nevracej!“
(S ním holka svůj čas neztrácej)

Jak princezna v zámecké zahradě
Připadám si, když už nejsme spolu
Už se netopím! Já nepadám dolů!!!