Věř

Věř, že má touha stále žije,
věř, že má touha sahá široko.
Moje srdce pro tebe, jen, bije,
krom tebe, není v něm nikoho.
Nebyl jsi první, má, láska,
však ty jsi byl jedinečný.
Tvoje chování, tvé city,
já vím, neměl's být proč vděčný.

Ty dal jsi vše, co dát jsi mohl,
ale to hlavní nepochopil's.
Já na lásku se zmohu,
ale ten cit, ten se dávno smyl.
Věřila jsem, že dokáži cítit lásku bez vášně,
jenže to pro mě není.
Vím, moje slova nezní jasně,
zeptej se, všechno ti povím.

Věř, stále tě miluji,
doufám. Ty vášeň v sobě najdeš.
Nedoufej, já se nesmiluji,
na lásku hřích, jednou nešťastně zajdeš.
Věř, všechna ta slova měla jen jeden cíl.
Prosím, já nechci zažít znova,
lásku a její smír.

Nic neříkej, když jist si nejsi významem,
možná za rok, za dva si vzpomeň.
že hodil's po mě kamenem.
Chtěl jsi lásku, jen příliš honem...

Kamenem, svou duší, srdcem i láskou,
vším, co jsem žádala.
Nenazývej mě, již nikdy, kráskou,
já tebe jsem zklamala.
Měl jsi si stát za svým,
ne mi ve všem vyhovět.
Nemařit přání,
ale slyšet mou zpověď.
Myslíš, že s tebou, tvým citem,
já stále si jen hraji.
Opak je však pravdou,
nechci zemřít v ráji...