Snídaně v trávě

První sluneční paprsky malují
v ložnici na zdi nové ráno.
Zvou nás blíž a blíž
ke snídani v trávě ranní rosou zkropené.

Pokládám Tvé nahé tělo
mezi luční kvítí.
Kopretinami zahaluji něžná místa
pohledům chtivých paprsků je skryji.

Do košíku kromě kvítí
příroda mnoho darů svých nám nadělila.

Jahodu rudou
Tvá ústa slastně chňapnou,
mizí v Tobě jedna za druhou.

Banán jak srp co kosí kvítí,
jemně obejímáš svými rty.
Pár rychlých stisků a je také pryč.

Kokos nad Tebou rozlamuji,
mléko pryští krajinou.
Nestihám ho chytat v hrázi mezi ňadry,
postupuji níže, ústy saji šťávu nevinnou.

Ananas, ovoce to exotické,
rozlupuji na tisíce kousků,
zakrývám jimi celé Tvoje tělo.
Co jiného může následovat,
než kousek po kousku
jej polibkem do úst vsát.

Stojím nyní rozkročený,
z výšky zkouším do tvých fantazií,
bobule červeného vína propašovat.

Pomeranč je šťávy plný,
rozlupuji ho v půli,
jednu do Tvých úst otevřených
jemně prsty vkládám.
Druhou půli v sobě ukládám.

Půlměsíčky mandarinky pokládaje
na Tvá ňadra, nyní hravě přemýšlím
jak je do pusinky vpravit mám.
Ona si příroda nějak poradí...pokračuji dál.

Jablko, to při snídani chybět nemůže,
jeho plátky chladím kousky rozpálené kůže,
opečené vkládám je jeden po druhém,
do té velké pece.

Mango, skvostné ovoce na závěr,
jeho šťáva stéká po Tvém těle.
Při tom jak ho saji, představuji si,
že Tě celou ve svých dlaních mám.