Motýl lásky

Utíkáš mi,
jsi motýlem,
který se mi
prosmýká mezi
prsty.
Hýříš barvami,
jsi kouzelný
motýlek,
moje polétávající
štěstí, co mám
na dosah.
Hraješ se mnou
hry na honěnou.
Tápám po tobě
sítí z pavoučích
vláken.
Uvězním tě v nch
a budu tě obdivovat.
Tvou krásu,
tvoje křidélka,
podrobím je důkladnému
průzkumu.
Jsem snílek,
a ty jsi jedním
z mých snů,
který se mi
v hlavě ukládá
k odpočinku.
Sedáš mi na vlasy
a odpočíváš na nich.
Já tě ale nevidím,
vlastně tě cítím na dálku,
když mi dešťové
kapky dosedají
na temeno
mých tmavých
vlasů, vím, že
jsi se mnou.
Nikdy jsem
ani na prchavý
okamžik nepochyboval
o tom, že v nás dvou
je něco, co se
vzájemně přitahuje.
Od doby, co
o tobě sním
jako o motýlovi,
vím, že láska
je něco, co se
nedá pevně uchopit.
Můžeš o tom snít,
básnit, mluvit,
žertovat,
ale nikdy
to nebude mít
takovou váhu
jako když si
to schováš pro sebe,
hluboko zakořeněno
v srdci.
Lásce musíš dát volný
průběh.
Očekávat málo.
Když si od toho
slibuješ mnoho,
obyčejně to končí
tragicky.
Předností ovšem
je vážit
si každého jako
člověka, hlubší city
k druhému projevovat
později, opatrně,
dávat si pozor na odezvu.
Všechno záleží
na tobě
a na ni/něm.
Představa motýla,
který se žene přes
květy lásky je sice trochu
snivá a fantaskní,
ale berte ji jako
příklad snících lidí.
Zamilovaných lidí.
Vás.