Tam daleko v horách

Tam daleko v horách, kde šumí vodopád,
tam daleko snad vzpomínáš a máš mě trochu rád...
Tam, kde slyšet je jen stromů a vody šumění,
snad nejsi sám... a nemáš žádné trápení...
Tam daleko si žiješ, svůj pohádkový sen,
snad cítíš, že jsem s Tebou, stále - každý den...
Jsi tam, v té přírodě, krásné, jak od malíře,
ta krása se nedá popsat slovy, jen tak, na papíře...

Tak alespoň ve snách odlétám já denně za Tebou,
jsem vánek, co Tě hladí, i stín Tvůj, za Tebou...
Jsem ta malá kapka rosy, kterou cítíš,
když brouzdáš ráno bosý, snad mě slyšíš...
když šeptám Ti slůvka v dáli,
sny, co se mi v noci zdály...
Snad jednou dočkám se a odpověď mi dáš.
zda cítíš to co já, zda také vzpomínáš...