Řešením je alkohol, aneb co jsem to za vola

Začalo to vloni,
byla to zábava,
nebyli tam sloni,
ani žádná náhrada.

Lidí tam bylo dost,
mnoho bylo krásných
a přec jen jeden skvost,
a ochlastů mnoho drsných.

Ten skvost byla žena,
alkoholik samá pleš,
ona zazářila mezi všema,
ne, tato báseň není lež!

Na piv mnoho jsem si dělal vroubek,
avšak její krása mě navždy oslnila,
nuda to nebyla, byl tam trapák Paroubek,
tak moc, že mi ani vodka nechutnala…

Chtěl jsem zůstat opilý jen lehce,
Paroubek, starosta, mažoretky a Neckář Vašek,
bavit se a s ní tančit ladně a měkce,
přehlídka, kapela a pak se oslavoval i Hašek.

Nedala si však pokoj,
začala zvát na panáka,
já však jsem alkoholik, chlap,
nepovedlo se jí dostat mě na háka.

Tancovali jsme a bavili se dost,
ona však věnovala se i jiným lidem,
mě to začalo celkem vadit,
taky pro mě tam byl nějaký host…

Asi jsem začal žárlit,
ani nevím proč,
ona se chtěla jenom bavit,
a já chtěl, ani nevím co…

Ztratila se mi z dohledu,
s jejím otcem jsem si začal tykat,
jednal jsem asi sobecky a bez ohledu,
zanedlouho jsem začal pykat.

Dav se po ránu celkem rychle rozpustil,
chtělo se mi začít mnoho pít,
avšak žádný pingl mě nehostil,
neměl jsem náladu ani žít…

Po čase se vrátila,
rychle jsem se uklidnil,
aby nic nepoznala,
vždyť jsem skoro nic nevypil.

Zůstali jsme skoro sami,
šli jsme ještě do hospody,
avšak nálada i mi jsme chladli,
nabyly to alkoholové hody.

Vyprovodil jsem ji až k domu,
nedal jsem ji ani pusu, ani polibek,
bylo vidět, že ho chtěla,
ale byl jsem vůl, vůl, vůl…
Je mi na nic, na hovno,
pěkně jsem to posral,
to je konec nadobro!