Čas nejde vrátit...

Na opuštěné louce uprostřed sedím.
Ha, motýl, kopretina,
Ale kde je můj milý,kde je?
To nevím.
Nikdo tu není,jo holka,časy se mění.
Už nejsi ten rozzářený smích,
už nejsi ta rozkvetlá růže,
už jsi jen samý hřích,
ta, která jen brečet může.
S každou kapičkou slané rosy,
padající z očích mých,
se cítím jak chodidla bosy,
na ostrých jehlicích.
Jak kdyby už on odešel navždy,
řekl:“Čau, už jednou pro vždy!“
Ale on stále je tu,
stále je semnou.
Chci aby zas splašily se kapičky potu,
když sáhnu na jeho tvář jemnou.
Moje srdce tlouklo pro Tebe.
Tys odešel ode mne a jinou si našel.
Tak ať už mě tělo nezebe,
tak,jak když okolo mne jsi jen prošel.