Byl jsi jen omyl

Stojím tu před kinem a myslím na něj,
slzy a vzpomínky zase mě raněj.
Smutek a vztek zas ve mě se míchá,
kam se teď poděla ta moje pýcha?

Teď když jsi odešel, sama jsem na světě,
nevím zda toužím po tvrdé odvetě.
Dřív jsem se bila za právo, lásku
a teď tu visím na tenounkém vlásku.

Stačí jen pohnout se a on se přetrhne,
celý můj život se tímto zavrhne.
Zatratí mě na věčné časy
bez nároku na armádu spásy.

Ale i jeden jediný vlas,
i to je vlastně záchraný pás.
A dokud doufám, netrhá se,
život žít... vždyť to snad dá se!

A až se jednou přetrhne,
řeknu: "Tak asi ne..."
Poznám že jsi omyl jen
a život je sen.