Příběh dvou lidí, co se měli rádi

Stál jsem,
mával jsem,
kapesníkem,
utíral si slzy,
odjížděla,
za devatero hory,
za devatero řeky,
za sluncem,
padajícím za obzor,
stál jsem,
letní vánek,
hrál si s košilí,
zelené pruhy tančící ve vzduchu,
její oči,
/hluboké jak studny,
ukrývající lásku/
leskly se ve zlatých paprscích,
a pak zmizeli,
/za zatáčkou/,
odešla zase,
...jako vždy...
zasly hvězdy,
uhasl měsíc,
mizela kometa,
zvěstující štěstí...

naštěstí jsem věděl,
že až slunce zase vynese,
svou zlatou hřívu na nebe,
vrátí se ke mně,
tanečnice,
a budeme pokračovat v příběhu,
dvou lidí, co se měli rádi...