Z bláta do louže aneb zase ten alkohol

Jen co jsem se z pesimismu vymanil,
a z života se začal radovat,
můj život se zas pohnojil,
a špatná nálada začala panovat…

Jen co jsem se zbavil stesku,
jen co jsem se přestal shazovat,
dočetl jsem se v Blesku,
že pivo budou zdražovat!

Jen co jsem se zbavil myšlenky,
myšlenky na tu krásnou dívku,
přišli špatné novinky,
o tom českém pivku…

Ale co, stejně ho pít budu,
a proč…?
Abych zahnal nudu!

Další zpráva přišla v zápětí,
poněvadž do mého harddisku,
přišlo velké napětí…

Všechna hudba, filmy, hry,
to co jsem 7 let sbíral,
všechno je to v řiti,
jako puk jsem na to zíral…

Nestačil jsem se ani rozloučit,
všechno je to v hajzlu,
můžu vše znovu shánět,
a žal zapíjet v pajzlu!

Jakoby těch ran,
v poslední době bylo málo,
přišla další v zápětí,
bohužel to smrtí válo…

Rodinný známý,
blízký kamarád,
odešel nám navždy,
asi si s pistolí půjdu hrát…

Nervy mám jen jedny,
a psychiku též,
proč to neštěstí leze pořád do mé bedny,
kéž by to vše byla lež!

Zase jsem, na dně,
své myšlenky směřuji jedním směrem,
zase myslím vadně,
a své pocity teď sděluji perem…

Zase mám o kousek blíže,
k osobě mé nejbližší,
jako když se zmrzlina slíže,
to jsou city nejzazší.

Jednou už jí to říci musím,
ale udělám to někdy vůbec?
To pochybuji, a proč?
Protože jsem blbec (vůl)!

Teď mi krásko má pověz,
kde mám hledat útěchu?
V pivě? Bože, jsem to ale hověz!

Je mi na nic, na hovno,
sice jsem nic neposral,
i tak je to konec, nadobro!