Už je to tu znovu

Co to zase dělám?
Už zase píšu,
místo abych patřil k pilným včelám
opět si nad papírem lžu.

Další část svého příběhu,
vám teď vyprávět budu,
čtěte raději za běhu,
ať zaženete nudu.

Blížily se Velikonoce,
obdržel jsem nabídku,
zacloumaly se mnou emoce,
co asi dostanu za nadílku?

„Nabídka, která se neodmítá“
Mario Puzzo, dobrý chlap,
samozřejmě se lehce přijímá,
byl jsem velmi rád!

Zase jsme se sblížili,
začali navštěvovat putyku,
ke krásným koncům se chýlili,
a vše bylo v řiti, v okamžiku!

Pokaždé to samé,
nad ránem u jejího domu,
proboha, ty vole…
proč jednou neotevřel jsem tu svou hubu.

Akorát na sebe koukáme,
nevíme co říct,
a nežli se rozhoupeme,
raději rychle utýct.

K ničemu jsem se neodhodlal
a přestože normální člověk,
by její kráse neodolal,
já jsem prostě magor, už dlouhý věk.

Pak přišli konečně,
ty slíbené svátky,
já jsem téměř nepil,
aby nenastaly zmatky.

Dokonce nás návštěvou,
poctila jedna teplá osoba,
smích třásl mnou,
asi to bylo nevhodné, ale co proboha…

Zanedlouho bohužel,
přišli další borci,
já je tam určo nechtěl,
a zamířil k našemu dvorci.

Tak končí moje
Velikonoční kapitola,
kapitola plná hnoje,
hnoje co mi v mozku plá.

Je mi na nic
na hovno,
zase jsem to posral,
to je konec, nadobro!