Můj svět

Co jsem to jen udělala, že Tvojí lásky jsem se vzdala?

Promiň, mrzí mě to hrozně moc, chtěla bych vrátit každou noc.

Každou noc kdy ležela jsem vedle Tebe, teď bych ti snesla i modré z nebe.

Vím, že chceš být jen kamarád, proč mě to musí furt tag srát?

Bylo mi s Tebou krásně, teď můžu Ti psát jen básně.

Ty snad Ti napoví jak moc Tě miluju, jak to teď zabolí, moc toho lituju.

Že z hloupého rozmaru vzdala sem se Tě, teď se radši zakopu hluboko do země.

Strašně mě dojímá jak toho lituješ, nikdy mi už neříkej jak mě miluješ.

Vím, že mi to už neřekneš, nechci to ani slyšet, proč najednou venku začíná pršet?

Vzpomínka na Tebe vhání mi do očí slzy, jdeme si každý svou cestou, Tebe to mrzí?

Vypadá to že ani ne, byla to pro tebe jen story, proto máš teď v phonu Miláček Tori?

Neřeším už radši nic co se týče Tebe, při představě
Tvého doteku na srdci mě zebe.

A pořád je to jenom můj boj.