Super akce, aneb poklona mistru Kubrickovi

Týden na to, přišla akce suprová,
už podle „plánu“
nabídka která se neodmítá,
a cesta domů až k ránu.

Rodiče v práci,
sestra vystěhovaná,
já, suprová kámoška
a ta osoba překrásná.

Večer plný pokecu,
britského humoru síla,
sestav aerobiku
a litry vína.

Byla to noc nádherná,
pak nečekaně usnuly,
přišel hlavní bod večera,
když děvčata v moři snů pluly.

Já ve společnosti spících dam
z nichž jedna moje myšlenky plní,
ona, má paní, já její pán,
o tom pořád musím snít.

Pohled na tu spící nádheru,
mi mlží mozek pořád,
pohled na tu její krásu,
mě u srdce musí hřát.

Kromě kocoura,
Kubrick byl další v partě,
čuměl jsem jak roura,
když Dax nechá duši na frontě.

Film je to božský,
a já jediný kdo bdí,
hezky!
To se jen tak nevidí…

Přesto mi to nevadilo,
možná jsem byl rád,
když mi moje vytoužená osoba,
mohla na city hrát.

Vracel jsem se domů s tou překrásnou slečnou,
krásných pocitů naplněn,
tou kostkatou cestou,
a duševně překrásně uspokojen.

Nic jsem jí neřekl,
nenaznačil…
A proč?...Protože jsem vůl.

Je mi na nic,
na hovno,
za jsem to posral,
to je konec, nadobro!