byla to láska?

Půl roku zpátky,
byla to láska?
Mám v tom zmatky.
Láska to byla,
dyť do srdce mě udeřila.
Byli jsme dokonalí,
snad každý si to myslel,
a ten kdo ne,
jen potichu v nocích na nitkách závisti visel.
Když dotkl ses mého těla,
políbil mne na čelíčko,
celá jsem se chvěla,
snad zrudlo mi i líčko.
Byl jsi můj rytíř,
statečný a urozený,
tak proč je tu náhle mříž?
Mezi námi, víš?
Náhle z jednoho stali se dva,
dva co snad neznali se,
měli v sobě zášť a hořkost lva.
A ostatních proč dělají to ptali se.
Nebojovali jsme za svojí lásku se vší vervou,
„Tak jdi, stejně mi kus srdce s Tebou vyrvou!“
Nebyls mi lhostejný,
byl si můj pán,
kdybys byl,
neměla bych tolika ran.