Neodvažuji se ji pojmenovat

Už dávno jsem odložila svoji svatozář,
Svou nevinnost,
Jen můj vnitřní žár,
Se mnou zůstal,
Spaluje mě, osamění…

V hříšných tělech,
Myšlenky na hříšné věci,
Vznést se a pak zase padnout,
Sundat křídla, pomodlit se.

Aura moje bledne,
Ztrácí se pryč, vzdaluje se.
Skořápka, co je prázdná,
Bez duše, beze strachu.

A malé zrnko prachu,
Padá k zemi,
Připomíná co se stalo,
Kdysi dávno, tam v lese.

Co se pořád děje,
Nejde to zastavit,
Všechny hvězdy,
Moje strážné,
Vybledly jako dým,
Dým, co se rozplývá.

Chtěla bych tiše plakat,
Prosit za odpuštění,
Kát svoji duši, svoje hříchy,
Podstoupit očistec.

Je mi zima,
Život mě pomalu opouští,
Křeče zmítají celé tělo,
Jsou věci, co mi nikdy neodpustíš.
I když mě budeš milovat sebe víc,
Jsou věci mezi mnou a ním.

Strašně tě chci milovat,
Můžeš, prosím, můžeš,
Se nade mnou smilovat?
Chci cítit v břiše motýli,
Ne tupé prázdno.
Nechci, bože, já ti nechci ublížit.
Chci ti dát všechno co mám,
Upsat ti moji duši,
Co si objednal ďábel.
Dát ti mé srdce,
Jakoukoliv věc, o kterou si řekneš.

Budu hříšná jestli budeš chtít,
Budu se léčit jestli budeš chtít.
Budu tě milovat jestli budeš chtít.
Budu ho nenávidět jestli budeš chtít.
Stačí jenom říct.

Vím, sliby sou chyby,
Kdo mi může věřit?
Dát se na jinou cestu?
Proč?
Už nikdy nebudu stejná,
Nebudu jako před tím,
On mě změnil.
Prosím, změň mě taky.