KOLIKRÁT???

Povídej mi dneska před spaním
Povídej…

Ošizená nezastáním
Toužila přiložit prstíky na polštář
Tolikrát
Kvůli Tobě
nelítat
…
A jen já tuším,že to nikdy nebude jiný
A že to prostě nebude stejný..

Vrať se zase
Až budu usínat s pravdou na víčkách
A Ty mě budeš hledat
V nekonečných záclonách

Umíš se dotýkat paprsků?
Který pálí bez otázky
Vyznání z milionu nevšedních úletů
Milujou
Bez lásky

a

Češou Ti vlasy
ty,ve kterých si minule hrála
A hledala štěstí
Však se bála
…
Zítřku a dalšího opitýho rána
Kdy budeš vstávat sám
A ona?sama

Drželi se za ruku
A smáli se tomu,co bylo
Však do snění je
Probudilo…

Brouzdali se v šlépějích sluncí
A smáli se jeho svitům

Odrazům posledních zvonění
A slz
Který spolu v lásku už nezmění

A těšila se na další povídání
Zítra stejný
Nepoznání

…

Připomněl jsi mi,že kytky musí taky růst
A děti se musí smát
Tak povídej
Kolikrát??

„Nerozsvěcuj!!
Vždyt víš že se bojím světla
Připomíná ráno“…

Víš když budeš pochodovat po parapetu
A sjíždět ho pohledem
Pak pošeptej mi krásný slova
A slib mi zítřek
Zas a
znova
tak jak minule
tak jak včera
…

probudit se zaslepená
probudit se jiná
to rozhlasová ozvěna
připomíná
že včerejšek byl vlastně naivním snem
a dnešek probuzením do reality
však umíš být akorát opilým ránem
a umět se chlubit neprosněnými city…

to strach mě naučil poslouchat
a učil mě k ránu
umírat

však dneska je to vlastně jiný
umírat
je nepovinný