snad protože

Černý mraky zatáhly oblohu,
já dál, dál už nemohu.
První kapka spadla mi na tvář,
přestalo svítit slunce jeho zář.
roztáhla jsem ruce, nastavila srdce,
kapky stékaly nežně, hladce,
po mé tváři, na níž make-up roztéká se,
v mém srdci blýská se,
kousek naděje, snad skrývá se,
snad protože tě miluju,
všechny tvý verše schvaluju.
Začíná foukat vítr a já stále stojím tam,
kde stála jsem, co já vám za tohle štěstí dám?
stojím uprostřed cesty,
kde na mne padají listy,
Fouká víc a víc, na mě není suchá kůže,
kdo za to, tohle všechno může?
Miluju tě strašně moc,
zůstanu tu celou noc.
Nikam nepůjdu, nechce se mi,
chci dál žít na týhle zemi.

Stále tu stojím na tebe čekám,
dét padá, já se nevztekám.
budu čekat dokuď nepříjdeš
/newím jak dlouho/
mé srdce nechytíš a nevyrveš.
/možná budeš čekat, moje touho.../