Dlouhý rok

Uplynul, pro někoho dlouhý, rok,
pro mě však jen slepičí krok.

Pořád myslím na ty dotyky,
na krásné Moje květinky.

Už tu nejsou,jsou zvadlí,
tak jako srdce moje.
Už se utopili,
a on už mě nemiluje.

Je to rok co naposledy jsem tě viděla,
slovo s tebou proměnila.

Už se nevídáme,
a mé jizvy se nehojí.
Super nálady nemíváme,
a těla po sobě stále touží...potají.

Jsme od sebe daleko vzdálený,
jsme sami, každý teď tak opuštěný.

A já? Já se stále po tom roce,
tvářím zle, smutně, trpce!

Když zvonek zvoní já běžím,
ale to co chci nespatřím.

Nejsi to ty a není to dopis,
co by v něm byl tvého pobytu popis.

Čekám, že od tebe sms dostanu,
ale marně, já se snad z toho pominu.

...Je to už rok a den,
a moje srdce chce už ven.

Chci už zase žít, proč to nejde zas?
A ani nepomohl mi ten čas.

Po dlouhém roce a skoro celém dni,
zazvonil kdosi u dveří.
Po tak dlouhém snění,
mi konečně srdce udeří.

Konečně se mi srdce rozbuší,
ty jsi zas Mars a já jsem Venuší.

Ty přede mnou stojíš,
mou tvář jemně pohladíš.

Už zase žiju, ale není tomu tak jak jsem myslela,
neuplynul rok, ani dva, ani tři!
Už nepíše se rok 2007 jak jsem v kalendáři viděla,
Jsem už téměř bolestí slepá, a tudíš mé oči všechno blbě spatří!

Je rok 2027! A já do téhle doby čekala!
Celé noci, těch dvacet let plakala!

A teď přede mnou stojíš
o odpuštění prosíš.

Ale bohužel čekala jsem dlouho,
a i když jsem stále trpěla,
chtěla jsem mít mnoho.
A taky jsem si to splnila.

Na proti sobě stojíme,
mlčky na sebe hledíme.

Když v tom ty spatříš dítě malé,
co oslovuje mě maminko mile.

Pochopíš, jsi pro mne mrtvý,
oči sklopíš, viš že budeš jen tajemství.

Odcházíš,ale já už dokážu normálně žít!
Díky moc za to že jsem pochopila, že skalamal jsi mě a teď už můžu bezstarostně snít!!

Byl to dlouhý rok,
byl dvacet let dlouhý,
už to není jen slepičí krok,
není to 365 nocí plné touhy.