Dopis

Otvírám obálku,
V ní poskládaný list,
Zatím ještě netuším,
Co si v něm budu číst.
Přemýšlím, proč mi jen přišel,
nehlášen a bez pozvánky,
pak vlhkými rty tiše snímám
polibek z poštovní známky.
Jen polibky vzpomínek,
to ty mne číst donutí
tvou zprávu plaše vepsanou
do holubích perutí.

Nahlížím na slova psaná
tvojí rukou do papíru,
Co zašustil mi v chladných dlaních
Jako přelet netopýrů.

Možná jsou taky černá
Slova, cos' chtěla psát,
Přemýšlím co mi chceš říct,
Co mi chceš vyčítat?
Co když jen vzpomínáš,
Jak krásně bylo nám,
Možná mi jen chceš přát
K narozkám, k jmeninám.
Třeba se ti stýská,
Jak kdysi tolikrát,
ach má vzdáleně blízká,
Co když už se chceš vdát?

Nevím proč dneska pošťák
Zvoní u mého bytu,
Netuším pročpak hledám
Ztracenou realitu.
Co se jen stalo,
Proč mi píšeš právě ty?
Vždyť se mi kdysi zdálo,
Že jsi skoupá na věty.