Nářek

Když na klavír posledně jsi hrál,
Byla jsem rozechvělá celá.
Ty ses jen pousmál a já věděla,
že patřím Ti celá.
Tak jako tóny hudby se derou do duše
a rytmus prostupuje tělem.
Jdeš Ty skrze mne a tělo mé.
Dotyky vášní střídají polibky,
všechno je tak skvělé, ale ne nekonečné.
Dohraješ a zase se usměješ,
ovšem tvé žhavé doteky zchladnou a jsi chladný jako kámen.
A tak to je!
Co se stalo, teď je se vším amen.
Už nebudeme spolu a svoji nikdy víc,
co můžu na obranu říct?
Z očí derou se mi slzy a mě dochází,
že už tu nejsi.
Jsem sama, sama s rytmem v těle, stále cítím doteky tvé kůže.
Nikdo mi nepomůže.
Ty jsi dál než si všichni myslí,
jsi tam , kde na dovolenou se nejezdí.
Už nezahraješ na klavír ani nespojíme naše těla!
Jsi pryč a zase se chvěji celá!