Koupelnová

v pozdní koupelnové pěně
dávám vplen své tmavé já
o city škemrám neprodleně...

mé ebenové já
seškrábeš ze stěn
z mokrých žlutých dlaždiček
ty dvě tři kapky...
vypij je prosím...
anebo si je vemni do spánku

pro ten dotek ebenových červánků...

mokrý, slaný oceán
tam někde v dáli
ten, pro který jsme lhali
pro který jsme si lhali
my, my jsme klamali
sebeklam
plakali
mokré žluté slzy
na dlažičky...

ale teď, když neprodleně
plavu v ebenové pěně
mám ty svoje pozdní city
nazpátek.