Parkem s Markem

Stalo se to v parku,
čtvrtek tuším byl,
byla jsem tam s Markem,
a on mě políbil.

Sedli jsem na lavičku,
a za ruce se chytli,
zůstali tam chviličku,
kolem tma jak v pytli.

Pod měsíčním světlem,
naše očka splynula,
v tom okamžiku světlém,
hodinka již uplynula.

Oči jeho zářily,
jak hvězdy na obloze,
nakonec jsme skončili,
v moc příjemné poloze.

Stulená v jeho náručí,
jsem byla štastná jak blecha,
a přála si ať ta chvíle nikdy neskončí,
ať mě nikdy Marek nenechá.