Mimikry

Pojď, Eurydiké,
usadíme se nekonečnu do dlaně
a na lyru složím ti proměnu v kometu

Najdeme cestu z Hádova podsvětí,
zvolna plynoucí řekou ducha

zapěji ti zvláštní sladké sny
opředené myšlenkami nesmrtného Otce

Noc projde kolem našich siluet
a nabídne nám ošatku hvězd

Lykáon bude závidět nám
dar milostivý, jenž dodal nám soví tvář

Dar, co dovolil nám ukrývat se před
havranem bělostným a lovci oveček

Pod jemnou látkou Nyktina kolovratu
obejmou nás ševelivé Najády

a ty nás utopí do vlastní lásky,
kterou jsme zahalili opojením...

Až budou bakchantky líté
trhat tělo mé v krvavý cár

poměj na vánek, jenž odnesl hlasu
mého v dál a poměj líbezných veršů,

v nichž stanula si se mnou pod
Héliovým vozem bez masky přání,

tak krásná, osvobozená