Ráno 24.6.

Nedělní ráno
U vchodu do protějšího domu
milenci v objetí
To objetí je podivné
Pozvedne dívku ve své náruči
a pak s ní putuje okolo zdi
Jako by oba byli opilí

Odjíždím pro vnučku
a když se s ní vracím
Jsou stále na stejném místě
jen trochu víc uválení
od zdí...
Spíš pro sebe
říkám si:
... - Jaký je symbol
pro ranní milování...
u vchodu
Pražská číslo pět..? -
Tázavý pohled opře mi do tváře:
... - Dědo, ty jsi strašný! -...
nevrle odvrkne mi

Chtěl bych se vrátit někam
kde jsem už byl
Kde to důvěrně znám
Chtěl bych tam pobýt
a nebýt tam sám
Projít se cestou
co tak dobře znám z obrazu
Do trávy lehnout si
u řeky na břehu
Loudat se po mezi
kde nic než dva lány
zrající žito z jedné
a pšenka dozrává z druhé strany

Chtěl bych se vrátit někam
kde bývali jsme tak rádi spolu
Tys byla jen tak nalehko
a neskrývala jsi přede mnou
všechny ty rozkošné půvaby
Celým svým ženstvím
jsi se na mě smála
A když jsem Tě chtěl líbat
rozpustile jsi mi utíkala

Chtěl bych se vrátit tam
co je palouk pod lipami
Nemělas na sobě nic
než lehounké letní šaty
Ke slunci zády
jsi přede mnou tančila
V tom prozářeném obraze
bylas tak vyzývavá i žádoucí
a průsvitná docela
viděl jsem všechno
až k Tvému srdci

Chtěl bych se vrátit tam
odkud jsi mne vždy provázela
Všechny ty cesty bez konce
vedly vždy za Tebou zpět
Chtěl bych se vrátit tam
kde počali jsme tolikeré žití
Chtěl bych se vrátit
a rozpačitě stát jako tenkrát
Těch pár perleťových knoflíků
jsi rozpínala tak pomalu
Tvůj pohled utkvěl v mých očích
Čarovná chvíle prostřena
pod lípou stoletou
po ňadrech Tvých
po klíně
Ach Bože
Prosím
Jen ještě jednou...
mě obejmi!

To pro ni
pro vnučku
a vlastně pro všechny mladé...
Chtěl bych to všechno vypovědět!
Chtěl bych to vykreslit!
Chtěl bych jim ukázat ten úchvatný svět
když objevovali jsme milování
v zázračných vlnách
....chlapeckých a dívčích let