Láska mi tě vzala..

Volám Ti domů, něžným hlasem se ptám,
jestli uz vyjíždíš cestou směrem k nám.
Řekneš, že ano a jak moc se těšíš na mne,
vím, že budeš spěchat,ať ta růže co mi vezeš neuvadne.

Tuším, že ji pro mne máš, předstírám že ne,
doufam, že budu vypadat překvapeně.
Pošlu ti pusinku, říkam "jeď opatrně miláčku"
v tu chvíli už vyjíždíš, řadíš jedničku.

Položím telefon, tolik se těším,
az v naší ulici známý zvuk motoru uslyším.
Utíkám do pokoje, zapálím vonné svíce,
představuji si jak hladím tvé vlásky,tváře, ruce.

Vím, je to sto kilometrů,
ale já neustále běhám k oknu.
Nemohu se dočkat, polibku tvých rtů
a to jsme spolu už 5 let, chybí nám pár dnů.

Zavolám Ti, zeptám se Tě, jak se Ti jede,
vyzvání to, nezvedáš to, po těle mne zebe.
Volám, modlím se, ať v pořádku jsi miláčku můj,
na displayi čekající hovor,volá táta tvůj.

Zvednu telefon, nedýchám.Je to noční můra?
Tiše přemítám.
Srdce mi puká, nebyl to sen,
sedím na místě, kde bilo tvé srdce poslední den.

Sedím, nemohu odejít, cítím tu Tebe,
vím, že se na mne dívaš z dalekého nebe.
Ještě pár dní, měli bychom výročí,
snad se mi srdce bolestí rozkočí.

Chtěla jsem Ti dát, nejkrásnější dáreček,
přiložit tvou ruku tam, kde roste nový tvoreček.
Tátou stát se, tolik jsi chtěl,
vím jak velkou radost nyní bys měl.

Hlavu v dlaních, máčím slzami prach,
rychlost a únava
takové jméno nosí tvůj vrah.

Dva, tři, dva tolik nás bylo,
ale něco krásného po Tobě mi zbylo.
Jen proto žiji a ty to víš,
že se mi v tom malém narodíš.

S těží se zvedám, chystám se že odejdu,
naposledy místo smrti prohlédnu.
Až nyní vidím skutečného vraha,
je tam ta růže,o kterou se bál, aby neuvadla.

Nebyla to únava,co mi Tě vzala,
byla to láska co Tě tak rychle hnala
Nenávidím Tě lásko,to ty jsi mi ho vzala...