Mízní

Táhlé smutky šedých dní
dní vínových
po dechu lapám

v lepivých pavučinách.

Žiju, co se dá
ve dnech vínových
do skleněná karafy
chytám svoji fialovou
tekutinu mízní.

Pomalu stéká po stěnách
a její klid nedává mi spát
/otočit se a slyšet tvůj klidný dech
na místě, kde už nespáváš/

studenou deku přitisknout
ke ztuhlým, horkem ztuhlým ústům
bez ohledu na chybějící slzy
plakat
úlomky karafy.