Anotace: ... jen pár přátel ví ... jak moc mi hadi vadí ... jen pár srdcí ví ... jak mne štknout ... ... věnováno Radce ...
píšeš výztižně, sežeru tě ve střižně
...a ovce chodí po louce a každá si dělá co chce...ááá
25.06.2007 16:15:00 | Jarky
Žít ...
... je jako zpívat ... a nikdy nepřestat
... na hřbitovech ... i na cestách
... líbat víly ... se smrtkou karty hrát
... na prámu Styxu ... učit se veslovat
... se dny ... jak s míčky žonglovat
... ze všemi ... jen s chcípáky si nezadat
... a po svém svůj ... čas si počítat
... pak nad zrozením krásy ... v úžasu zůstat stát
25.06.2007 14:20:00 | HarryHH
... psát je jako žít a umírat ...
... truchlit a smát se
... milovat a snít
... plout po Seině
... a nahlížet do pokojů
... milenců vrahů i zráců ...
... a jen stále ve svém korytě veslovat ... nad všemi pohledy ...
25.06.2007 13:53:00 | Marcella
Marcello, prdélko, ty se zlobíš, se mi fakt líbí tvoje elektromagnetické přitahování slov do celků veršových, ty máš tak jako já něco neobvyklého mezi spojnicemi neuronů mozkových, krásně ti to tam spojuje myšlenky a pak zamíchá a pluje do výšin hlav a pak do řečového centra a následně na jazýček vah a zubů, nebo do ručičky a prstů, ty pak pohladí klávesnicí s myší a už máme orgasmus krády všichni z tvých přenádherných slov, křehké pavučiny snů, nenech se pavoukem rozsoukat...
25.06.2007 13:33:00 | Jarky
vidíš a to tvé kosmické vlnění mozkové tobě jde, tomu se říká paranormální smysl pro astrální rytmizování děje přetaveného do filodendronů modlitebního mozkového blábolení v archatypálním kyčlovém souzvuku ...něco mi to prostě říká, něco z pravěkých dob a kostí, cítím to v kostích, že mi to dělá dobře, to tvoje mihotavé plápolání veršované
25.06.2007 13:17:00 | Jarky