Mol

Proč člověk sám jest po sléze?
Nač je mu sláva, krása a možná i To zdraví.
Když nemá nikoho, s kým by to sdílel kol...
Sám jak jehlice v sena kupce,
o níž v přísloví se praví.

Bludný motýl,ano ten šatní mol,
jež zůstává ve zlosti očí,
ve stínu emocí a jejich kouta,
bolestí v srdci a všude kam noha vkročí,
na jiskrách šátek, na rukou pouta.

Proč zůstává člověk v samotě,
proč perly tajně do polštáře roní?
Oplácán bahnem v čiré nahotě...
Sny, obrázky z hlubin se mu zdají,
kde k lásky květu voní,
tam oči barvou štěstí hrají.

Tam sním i já o lásce svojí...
Když daleko je mému srdci...
I když vím, že brzy u mě bude přeci.
Ale ještě není...!

P.S.
Chybíš mi Evi,
má krásná klavírní umělkyně...!
Miluji Tě!