Koruna z trní
Koruna z trní
masku falešného srdcového krále
pak strhni s té tváře přiospalé,
zrak zastři, ať zmizí v zapomnění
Jak léta lásky šla, teď čas je utrpení,
to nedůvěry spár tiskne neurvale
čelenku věrnosti, co stvořena je k chvále
a lože bez štěstí jen holé zdobí stěny
Vratký je osud , snad z mořské tvořen pěny
a jistota - jen duhy bublina je dutá
co divce planý slib, daný od rekruta
Ty, králi srdcový, navždy vyděděný,
jen činů plejáda Tě zdobí dosti krutá
a z trní koruna, co prve vzpomenuta
Komentáře (15)
Komentujících (15)
Doporučit
Tisk
Zrácím se v opojné nesrozumitelnosti tvých veršů...
No, snad jednou pochopím...co tím chtěl básník říci..
Nebo jinak - vysvětlíš mi to?? :-))
18.07.2008 15:53:00 | shakespeares
Možná jsem to vůbec nepochopil, ale mě se to prostě nelíbí. A děkuji za odpověď ve fóru.:) Kutie.
28.07.2007 22:09:00 | Šantir
Bývaly doby snad i platných slibů,
o čem je důvěra, to každý z nás ví.
Dnes tolik lidí jenom masku nosí
a naši nejmenší snad rodí se v ní.
Umělý svět nám začal říkat pane,
všechno Ti nahradím, jen ťukej zlehka myš!
Na co bys prosím Tě trmácel se žitím,
na co bys přemítal, zda volíš správný směr?
Tady máš návod, jak brzo budeš králem
a celý harém dopřeju Ti též.
Barák si postavíš a pořídíš děti,
pak ho zas zbouráš a změníš rázem vše.
Jen jedna jediná věcička tu chybí,
bez lásky tento život je..
03.07.2007 10:10:00 | Beáta
Musím se přiznat i já ji četla několikrát a vždy jsem v ní objevila něco nového. Mnohdy je život zvláštní.. a možná není ani fér.. ale maska se tak i tak časem strhne.. je jen otázkou času.. kdy.. a za jaké příležitosti ..))
02.07.2007 16:33:00 | Najlin
Tvoje báseň jakoby mi říkala, že štěstí a láska je záležitost časů, které z tvého života už odešli. Ale je krásná. Takovou nemůže napsat někdo života neznalý.
29.06.2007 21:42:00 | G30R63
Ze slov pár doteků mi upleť, jenom z trní.
A masku upřímného srdcového krále
netrhej z tváře přiospalé!
Zrak a hmat tvůj - ostří v zapomnění?
Jsou léta lásky, a touží utrpení!
to nedůvěrný(?) spár se tiskne neurvale
Má věrnost je koruna, co stvořena je k chvále!
Však lože, bez štěstí jen, nechci! Zdobí stěny
holé! Můj osud , je mořský, tvořen z pěny.
A hlubina - tvá z tebe? Bublina? Nikoliv, nedodutá!
Jsi divoký a planý slib! Ten od rekruta?
Můj, milý, králi srdcový, jsi žádostivý laskáním,
tvá činů plejáda Tě zdobí, snad je krutá,
z trní koruna, však právem bývá vzpomenuta
29.06.2007 19:49:00 | Mirka Hedbávná
Docela mnou ta báseň otřásla.Ty obrazy v ní. a ta anotace-to se mě těžko chápe.Ztratí -li se důvěra,pak ostatní už není podstatné.
29.06.2007 18:31:00 | s.e.n
...co oči nevidí...to srdce prý nebolí...kdo tohle vymyslel... moudrý, věrný ...?
29.06.2007 16:43:00 | no
a jistota - jen duhy bublina je dutá ...dostalo mě to, četla jsem ji několikrát, překrásná
29.06.2007 15:23:00 | mamina